ZUŠÍK 1 / 2007
(Perokresba Vendulky Šáchové)
Novoroční předsevzetí zlobivého diváka
Milý nový roku 2007! Protože jsem už několikrát rozzuřil paní učitelku Veroniku Vitvarovou, což je celkem nebezpečné, rozhodl jsem se, že Tvoje narození využiji, tak jako spousta dalších, k tomu, dát si novoroční předsevzetí. Jeho hlavní náplní bude snaha o to, osvojit si správné chování na koncertech.
Začíná to hned mým příchodem. Když přijdu pozdě, je to prý špatně, ačkoliv já si myslím, že mě v té tmě stejně nikdo nevidí. Jenomže to prý není pravda. Údajně si mě všimne dokonce i interpret, což nechápu, protože by se podle mě měl soustředit na hraní a nekoukat, kde co lítá. A taky jsem si vždycky myslel, že ti, co stojí na pódiu, jsou dost oslněni reflektorem, takže to, co se děje v hledišti, stejně nevidí. Bohužel, prý vidí, slyší a celkově vnímají úplně všechno. Což je mi líto, protože občas vystupují i moji kamarádi, které určitě nechci při vystoupení zbytečně rozptylovat. Takže v novém roce se budu snažit chodit včas. A kdybych začátek náhodou nestihl, počkám do konce hrané skladby a pak se nenápadně proplížím na nejbližší volné místo. Snad nebude volno jen vedle té pitomé holky od nás ze třídy. Jindy jsem zase přišel o hodinu dřív. Ale to bylo taky špatně. Učitelé mě vůbec nechtěli pustit do sálu! Prý, že se zkouší. To mi tedy není moc jasné. Snad už by mělo být všechno nazkoušené, nebo ne? No, ať je to jak chce, přece jen nechci vystupující kamarády rušit.Už se ale těším, až budu dospělý. Někteří se totiž učitelů vůbec nebojí a klidně si jdou sednout do sálu hned. I když, žádná výhra to asi není, protože slyšet stejný koncert vlastně dvakrát...
Někdy mě koncert třeba v půlce přestane bavit. Nebo si musím nutně něco vyřídit, třeba telefonát. Tak se zkrátka zvednu a jdu pryč. Ale to už dělat nebudu, protože si mě nejméně polovina hlediště měří nepřátelskými pohledy. Občas padne dokonce i několik nepěkných poznámek na mou adresu. Něco o neúctě k interpretovi. Jenže interpret stojí na pódiu jenom chvíli a pak si jde po svých. A já v hledišti, abych vydržel hodinu sedět. Asi to nevydrží víc lidí, i dospělí, protože nejsem jediný, kdo při koncertě courá sem a tam. Je to pěkně nespravedlivé, protože na mě si každý troufne a vynadá mi, kdežto dospělým ne. Ale náhodou jsem byl několikrát i pochválen. Třeba za to, že zatleskám hudebníkovi při jeho vstupu na pódium, abych ho povzbudil. Prý se tím totiž vystupující alespoň trošku uvolní. Což je dobře, protože většina z nich má trému. Když budete chtít, určitě Vám o ní rádi povypráví. Já ale tleskám samozřejmě i po konci skladby. To je jasné. Někdy dokonce sám. Vždycky jsem se vztekal, že je publikum tak chladné a tleskal jsem o to víc. Teď už ale vím, že když má skladba víc vět - částí, tak se má tleskat až po té poslední. Doufám, nový roku, že tohle všechno s Tvou pomocí zvládnu, protože bych docela rád ještě nějaké koncerty slyšel, anžto to není vždycky taková nuda, jak jsem si původně myslel. Hudba je docela prima, hlavně tedy, když ji fakt pořádně poslouchám. Veronika Vitvarová, zástupkyně ZUŠ
O výtvarné soutěži na téma Betlém
Pokud mám navázat na novoroční přání a předsevzetí, začala bych spíše tím přáním. Jako každoročně vyhlašuje výtvarný obor školní výtvarné soutěže pro žáky nejen ze ZUŠ. Vždy si myslím, jak žáky budu soutěží motivovat, inspirovat a přivádět k výkonům, ve kterých zužitkují to, co se ve výtvarném oboru naučili. Ale realita je jiná. Soutěžní obrázky přineslo 67 žáků (z celkového počtu 150). Ostatní, kteří obrázky neodevzdali, se vymlouvali na nevýslovně náročnou přípravu do základní či střední školy. Dokonce se soutěže nezúčastnili ani žáci, kteří v budoucnu počítají s tím, že se výtvarná tvorba stane jejich profesním zaměřením. Jaký je to ale zájem o výtvarničení, když práce navíc pro ně znamená nepříjemnou povinnost?
A co se týká hodnocení odevzdaných prací? Porota byla tříčlenná, obrázky byly rozděleny do kategorie podle věku. Vždy se rozložila jedna kategorie, ze které byly ihned vidět práce, které budou oceněné. Aby se zachovala objektivnost, při hodnocení žáků, které učitel vyučuje , nechal úsudek na těch druhých. To uvádím pouze pro to, že někteří žáci měli pocit, že druhým nadržuji a protlačuji je na přední místa. Konkurence ale jasně označí slabší práce a ty dobré více vyniknou. A proč se některé obrázky neumístily? Já myslím, že sami žáci to vědí už při tom, když obrázek odevzdávají. Chybějící pozadí, nevýrazné prokreslení detailů, kreslení obrázku na poslední chvíli (rychlokresby), vlepování nevhodných obrázků z časopisů nebo samolepek do kresby, komiksové bubliny apod. Když si prohlížím některé práce často se ptám, proč si děti nevzpomenou alespoň na polovinu toho, co ve výtvarném oboru dělají a co se společně učíme. Věřím, že kdyby pracovaly tak jako ve výuce, byla by mezi odevzdanými pracemi velká konkurence a porota by udělovala i více umístění.
A jak tedy dopadlo hodnocení? První místa obsadili v různých kategorií tito žáci: Adélka Vaňková, Kateřina Kubišová, Adéla Kdýrová, Markéta Knorová, Klára Košacká. Adélka Vaňková nakreslila Marii s Ježíškem, a přesto že chodí do výtvarného oboru půl roku, dokázala spojit dokonale hlavní motiv s pozadím pomocí pestré barevnosti. Kateřina Kubišová kombinovala voskové a akvarelové barvy, které téma dokonale zvýraznily. Adéla Kdýrová velmi citlivě zobrazila prostor, ve kterém zachytila Marii s Ježíškem a Josefem, celý dojem umocnila redukcí barev, takže obrázek je i bez přemíry detailů velmi působivý. Velkou pochvalu za provedení si zaslouží také Markétka Knorová, která se pustila do náročné malby tempery na dřevěný podklad. Markétka si výborně poradila s barevností, dokázala využít světlosti barvy a vytvořila působivý portrét Marie s Ježíškem. Klárka Košacká získala ocenění v kategorii prostorových prací. Vystřižený Betlém byl pojat v modré barevnosti s vkusnými detaily kreslenými bílou konturou.
Druhá místa v různých kategoriích patří těmto žákům: Matyáši Knorovi, Petru Pavlasovi, Kamilce Staňkové, Kateřině Hyklové a Lence Kochové. Matyáš Knor, vytvořil malbu na dřevě s otevřeným oltářem. A že se pustil do tak náročného úkolu, za to může poděkovat své setře Markétce, která nejenže sama namalovala krásný soutěžní obrázek, ale ke stejně kvalitnímu výkonu dovedla i svého mladšího bratra. Péťa Pavlas byl další ze žáků, kteří mě velmi potěšil svou prací. Péťa namaloval výjev z Betléma citlivě temperovými barvami a k mé velké radosti využil kontrastu teplých a studených barev. Kamilka Staňková podala nevšední pohled na Ježíška a provedla jej technikou pastelu, kterou zvládla výborně. Káťa Hyklová výjev z Betléma nakreslila velmi virtuózně, kresbu vhodně doplnila akvarelem. Lenička Kochová byla oceněna za prostorovou práci. Výjev narození doplnila lepenými andělíčky.
3.místa si vykreslili tito žáci: Matyáš Pavlík, Tereza Chocenská, Adéla Šponerová, Karolína Lukášová, Zuzana Adamová, Karolína Krajčová a Květa Šteflová. Matyáš pracoval velmi dobře s technikou pastelu, u Terezky porota ocenila především zachycení radosti z Narození u kreslených postav, Adélka pojala téma klasicky, ale s osobitým přístupem, Karolínka L. byla při zobrazování tématu více popisná, Zuzanka velmi dobře vystínovala anděla zvěstujícího Narození, Karolínka K. se soustředila na stínované zvířátka jdoucí k Betlému a Květuška byla odměněna za pečlivý plastický výtvor. Všichni ocenění žáci byli odměněni diplomem a drobnou cenou a ostatní žáci, kteří nezískali žádnou cenu nemusí být smutní, jelikož je čeká v novém roce další výtvarná soutěž. A já bych si velmi přála, aby v novém roce bylo mnohem víc odevzdaných a kvalitních prací .
Poděkování
Základní umělecká škola děkuje firmě Fiala a Šebek za realizaci kalendáře ZUŠ 2007. Především díky panu Dušanu Šebkovi, mohl být kalendář vydán ve výborné grafické úpravě, barevný a ve formátu A3. Bez této profesionální pomoci by kalendář takové kvality nemohl vzniknout. Děkujeme. (Ukázky kalendáře i soutěžních prácí najdete na našich webových stránkách: zus.klecany.cz)