ZUŠÍK 2 / 2007
Vážení čtenáři,
v lednu jsme zorganizovali pro naše nejmladší žáky dechového oddělení školní kolo soutěže ve hře na zobcovou flétnu. O zhodnocení soutěže jsem požádala paní učitelku Irenu Kratochvílovou, která je vedoucí dechového oddělení. Je výbornou a zkušenou učitelkou, její žáci dosahují vynikající úspěchy i v celostátním měřítku.
Co bylo podle Vás pro děti největší kámen úrazu v letošní soutěži?V letošním školním roce jsme uspořádali školní soutěž pro nejmenší flétnisty a to z přípravných, prvních a druhých ročníků. Někteří z nich vystoupili na tak velké akci poprvé a někteří dokonce vystoupili úplně poprvé, neboť hrají velmi krátce, od začátku školního roku. Proto největší obavy měly děti z trémy, z kroku do neznáma, co je vlastně to dané odpoledne čeká. Do jisté míry také obava z přednesu povinné skladby, kterou děti musely zahrát v každé kategorii.
Podle čeho se vybírala soutěžní povinná skladba?
V každé kategorii je zadána povinná skladba a to proto, abychom měli my porotci alespoň nějaké shodné měřítko pro všechny. Skladby vybíráme vždy s velkým předstihem, aby se mohl opravdu každý důkladně připravit. Snažíme se, aby skladba nebyla příliš technicky náročná, interpretačně záludná a ani jinak zapeklitá. Měli by ji zvládnout i méně zdatní hráči. Výběr provádíme z klasického repertoáru, kterým by měl projít každý náš žáček.
Na co jste při hodnocení kladla největší důraz ?
Na úvod bych ráda vysvětlila systém hodnocení. Povinná i volitelná skladba se hodnotila samostatně a nejvyšší dosažený počet bodů mohl být dvacet. Porota se skládala z učitelů dechového oddělení a jako nezávislý nestranný porotce hodnotila paní ředitelka.Já osobně jsem kladla největší důraz na zvládnutí základních herních návyků. Na vysvětlenou, jedná se o postavení při hře, držení nástroje, postavení rukou, vedení dechu a nejvíce nasazení tónu a s ním spojená artikulace. Samozřejmě je důležitý i celkový dojem a určitý přednes citem. Jelikož se jednalo ve většině o začínající flétnisty a malé děti, nelze hodnotit stylovou interpretaci a ani technickou vyspělost žáka.
Kterých chyb se děti nejčastěji dopouštěly?
Nejvíce samozřejmě chyb technických, to znamená, že chybovaly v notách, hrály špatný rytmus a celkově působily zbrkle, ale to je naprosto normální při tak velkém stresovém vypětí, to se děje i větším mistrům!
Myslíte, že byly výkony vyrovnané nebo byly mezi jednotlivými žáky velké kvalitativní rozdíly?
Vždy se v každé kategorii najde někdo, kdo vysloveně přesahuje výkonem ty ostatní. Naší soutěže se zúčastňují všechny děti, které hrají na zobcovou flétnu, to znamená velmi nadané, které reprezentují naší školu na různých republikových soutěžích, ale také děti, které pouze zaplňují volný čas, nebo nemají příliš velké nadání, a proto je mezi dětmi jistý kvalitativní rozdíl.
Který žák Vás zaujal a proč?
Zaujaly mne hned tři soutěžící. Nebudu je jmenovat, to se nesluší, ale myslím, že je v nich velký potencionál do budoucna. Sice letos nedosáhly na nejvyšší stupně, to je ta zmiňovaná tréma a nervozita, ale velmi mě zaujal jejich projev a jakýsi vnitřní klid. Těším se na další jejich výkony ve studiu.
Má podle Vás smysl pořádání těchto soutěží?
Smysl to má obrovský. Především se jedná o kladnou motivaci žáků, všechno to dění kolem, přípravné koncerty, přehrávky, domácí příprava, leckdy je zapojena celá rodina, neboť v den „Dé“ drží palce opravdu každý a samozřejmě i my učitelé máme velkou chuť do práce. Odměna čeká vždy na každého, i ten méně zdatný získá něco malého na zub.
Co byste příště na soutěži zlepšila?
Tuto soutěž pořádáme již několik let a jako se všechno vyvíjí i naše soutěž dostojí v následujících ročnících jistých změn. Ale nebudu předbíhat, pouze napovím, že změny nastanou v systému hodnocení, celková kritéria budou nepatrně přísnější.
Co byste vzkázala žákům, kteří by chtěli příště v soutěži být mezi oceněnými?
Zatnout zuby a vydržet! Jen poctivá a ctižádostivá příprava vede k úspěchu.
Poraďte dětem, jak nejefektivněji cvičit na flétnu.
Univerzální recept bohužel neexistuje. Nejdůležitější je cvičit každý den, stačí chvíli, ale opravdu denně, jinak je křivka výkonu velmi nestálá a pokrok v technice hry je pořád na stejném bodu, není na co navazovat a to stálé lenošení nevede nikam.Cvičit každý den, stupnice, etudy, stupnice, etudy, stupnice, etudy a pořád dokola. Je to hrozná dřina, ale výsledek stojí opravdu za to.Milé děti , držím vám palce v dalším studiu, pevné nervy a chuť do práce a těším se na další pěkné výkony.
Irena Kratochvílová—vedoucí dechového oddělení (a řed. ZUŠ Dana Snížková)
(Výsledky hudební soutěže ve hře na zobcovou flétnu: Hledejte v rubrice Soutěže-hudební).