ZUŠÍK 12 / 2007
Rozhovor s Martinem ROUŠAREM.
Od nového školního roku učí na pobočce Odolena voda v hudebním oboru pan učitel Martin Roušar - známý pražský hudebník ( Tři sestry, M.Z.H., Simplebend, Nahoru po schodišti dolů). Je nejen skvělý muzikant, ale především milý člověk, dokonalý džentlmen a výborný učitel a hráč na klarinet, saxofon, klávesové nástroje a v neposlední řadě také rockový tanečník. Hudební zkušenosti Martina Roušara chceme maximálně využít při vytváření dechových souborů v naší umělecké škole. A protože jsem byla doslova nadšená jeho výkonem v kapele Tři sestry na rockovém festivalu v Lucerně, připravila jsem s ním rozhovor, abych Vám tuto novou osobnost našeho pedagogického sboru více přiblížila.
Začneme tedy klasickou otázkou pro naše žáky, jaké byly vaše hudební začátky?Já jsem z hudební rodiny asi do páté generace, takže mi nic jiného nezbývalo. Já jsem měl dědečka hudebního skladatele, takže už mě od 4 let trápili na piáno, na které jsem pak chodil sedm let a skončilo to velkým fiaskem. Já jsem nebyl schopen cvičit a nebavilo mě to, až mě maminka, která byla velmi od rány, přivřela víko na prsty. Takže jsem potom asi půl roku stagnoval a mezitím mi vybrala na hudební škole Na Popelce klarinet, takže jsem od 10 let začal hrát na klarinet rovnou bez přípravky.
Rodiče byli také hudebníci?Maminka – klavíristka byla zástupkyní ředitele na hudební škole Na Popelce a tatínek byl zpěvák nejdříve ve Státním souboru Písní a tanců, potom v Karlínském divadle jako sólista a potom zbytek života ve Filharmonickém sboru.
K jaké hudbě jste inklinoval – co jste poslouchal jako mladý chlapec?Tak já jsem vyrost v podstatě na klíně karlínským tanečnicím, ale docela mne opereta bavila. Z domova do mě hustili klasickou hudbu a poměrně dost dlouho mě to drželo-přes celou konzervatoř. Když jsem se nedostal na Akademii muzických umění, musel jsem jít na vojnu, (naštěstí k muzice), tak tam mě hned zařadili do estrádních kapel a jedna byla vyloženě dechovka. Od té doby jsem se vyloženě „přetočil“.
Když jsem přišel z vojny, byl nedostatek místa na hudebních školách a já jsem objel během vojny asi šest konkurzů do symfonického orchestru. Dostal jsem se do českobudějovického symfonického orchestru. Jenže jak jsem byl takový živý od mládí, v té době jsem měl už první miminko a na to hraní jsem se bohužel vybodl, protože jsem zjistil, že dojíždět čtyřikrát z Prahy do Budějovic a zpět je velmi náročné. Takže jsem začal učit na hudební škole, tam byla úžasná parta – Standa Barek, který zakládal první bigbíty, vznikla tam Jasná páka s Abrožem, který tam učil na kytaru. Standa Barek mě zlanařil – během tří měsíců jsem si koupil saxofon a začal jsem s nimi hrát bigbít. S nimi jsem hrál asi dva roky, dokonce s námi v té době vystupoval i Vilém Čok, který když Pražský výběr měl zákaz, tak aby mohl být na jevišti, tak nosil na hlavě masku klauna a s námi hrál na basu.
V roce 1984 se rozpadla Hrubešova Velkopopovická Kozlovka a rozpůlila se na dvě části, Eda Hrubeš si nechal jméno Popovická Kozlovka a ta druhá část, včetně Pavla Rajčíma, který Kozlovku zakládal a byl skladatelem, dělal aranžmá a všechno produkoval, tak založil kapelu, která se jmenovala Pivoňka a na inzerát sháněl do ní lidi. A tam jsem se dostal a s nimi jsem hrál asi pět let. To byla dechovka, kde jsem hrál na všechno, na co se dá hrát, dokonce jsem i zpíval. A tam jsem přičichl ke kočovnému životu. Já mám například schovaný kalendář, kdy jsme měli s Pivoňkou 42 koncertů. A to se hrálo po celé republice od Košic až po Aš. V době, kdy nebyly dálnice, jsme toho sjeli hodně. Tak to byla éra s Pivoňkou do roku 1988.
Mezitím jsem si odskočil zahrát si záskok na tři měsíce s Originálním pražským symfonickým orchestrem. To byla jazzová-swingová hudba. Pavel Klikar, hudební génius, který dnes dělá detailně barokní hudbu, tak se stejným zaujetím dělal jazzovou hudbu dvacátých let – předswingovou éru do roku 1928. Zkoušky byly zajímavé, ale velmi náročné, my jsme byli rozděleni na dechové sekce – trumpetisti, saxofonisti. Zkouška spočívala v tom, že nás od jedné hodiny trápil v Malostranské besedě do půl desáté večer. Když jsem odcházel, měl jsem pusu, jak by mě přejel parní válec.
- Máte přezdívku Jaroušek – jakpak vznikla?Na nějakém soustředění kapely Nahoru ze schodiště dolů, já jsem nějak vymizel, tak se ptali kde jsem a já se jmenuji Martin Roušar, takže nějakou tou zkomoleninou, kde je slovo Roušar vzniklo Jaroušek.
- A jak jste se dostal ke Třem sestrám?Já jsem oběť povodní v Karlíně. Do Tří sester jsem vstoupil ze sociálních důvodů. Rok před tím, nás inženýr Magor ze Tří sester oslovil, jestli bychom nenatočili na desku „Do Evropy nechceme“ dechy, já klarinet. Tím vznikla spolupráce a na základě toho jsme se skamarádili a skupina Tři sestry pozvala celou naši skupinu „Nahoru po schodišti dolů“ na letní turné. My jsme dělali jednu z předkapel. Pak přišly povodně a „Schodiště“ stálo, protože jsme měli kytaristu v Austrálii a bez něj jsme hrát nechtěli. „Schodiště“ nehrálo a já jsem zjistil, že nemám za co žít a hlavně nemám žrádlo pro psa, tak jsem volal Tomášovi od Sester, a on mi nabídl, ať jdu s nimi hrát. Od podzimu 2002 jsem začal hrát jako host a odešel jsem od Schodiště.
- Je na Vás Ing. František Moravec (Lou Fanánek Hagen), jakou hlavní osobnost Tří sester hodný?Fanánek je leader, Fanánek je hvězda, kromě této pseudopunkové kapely je tvůrcem muzikálů jako textař, je textař Šmoulů a na všech stranách je uznávaný autor. On v sestrách funguje jako leader, ale kapelníkem je Ing. Doležal zvaný Magor, organizační „šílenec“, který umí všechno zařídit, všechno vyběhat a celou kapelu táhne organizačně on.
- Na webu jste byl označen za „veselého tanečníka“. Je to také váš životní postoj?Ano, to je můj životní postoj. Já jsem byl všude za kašpárka, ale mě to baví, dokonce mám obavy, že mí žáci sice budou umět povinné metrum, nicméně budu rád, když to hlavně budou umět prodat. Ono stát na jeviště, odehrát a tvářit se vážně, je sice krásné, ale bez výrazu -v dnešní době je nutné to malé show.
- Skupina MZH (Mnohej z nich je hrbatej) hrála již v Klecanech, na Veterán Rallye, můžete nás s ní blíže seznámit?Kmenový repertoár M.Z.H. je čistě punkový. Název je převzatý ze hry Járy Cimrmana. Tohle vánoční turné jezdíme jako předkapela Tří sester, takže hraji v obou kapelách – mám „dvoják“, což je velmi náročné.
- Hrát před vyprodanou Lucernou je sen mnohých muzikantů a zpěváků. Míváte před vystoupením trému nebo jste již takový profesionál, že tento termín neznáte, a jaké pocity zažíváte před takovým davem lidí?Pocit je to hezký, ale řekl bych, že čím víc je v sále lidí, tím se hraje uvolněněji. Já trémou netrpím, já spíš trpím, když bych hrál pro čtyři a pět lidí sólo, to mi přijde mnohem složitější. Přehrávky pro děti jsou opravdu stresující a možná kdyby s námi hrály v Lucerně a měly za sebou ten tah kapely, ty bicí, které je udrží a zahráli by ten svůj sólový „partík“, tak by měly z toho méně stresující pocit.
- A nakonec pro Vaše příznivce a rockové fanoušky, kde Vás můžeme vidět na koncertech?Stačí se podívat na stánky Tří sester (Tři sestry), kde je celý seznam koncertů. Od 8.12.2007 začíná velké vánoční turné po halách v české republice, začíná se ve Zlíně – celkem je to 11 koncertů a končíme 22. prosince v T-Mobil Aréně v Praze a s námi budou hrát M.Z.H., Jaroslav Uhlíř, který s námi hrál i na turné v létě (Velmi úspěšně hrál na piáno a zpíval dětské písničky z pohádek a veškerý „pankáči“ zpívali Dělání, Dělání a přitom plakali dojetím).
A tip na závěr: Nová deska Tří sester se jmenuje „Mydlovary“ a je úžasná – všem vřele doporučuji.(Rozhovor připravila Dana Snížková)