ZUŠÍK 3 / 2007
Vážení a milí čtenáři,
ráda bych Vám popsala dvě únorové soutěže, kterých se zúčastnili žáci naší ZUŠky. A jak už to tak bývá, zase dosáhli vynikajících výsledků!
Nejprve jsme se vypravili na pěveckou soutěž Karlovarský skřivánek, pro jejíž krajské kolo si pořadatelé vybrali Mělník. Soutěž byla rozdělena do dvou hlavních kategorií. V jedné se utkaly děti, které nechodí do ZUŠ a zpívají si jen pro radost. Na soutěž se připravovaly většinou se svými učitelkami ze základních škol. Druhá kategorie, ta se už týkala nás. Byla určena pro žáky základních uměleckých škol, kteří se zpěvu systematicky věnují. Barvy naší školy jely hájit čtyři slečny: Johanka Zajícová a Nikola Staňková, které na soutěž připravila paní učitelka Jana Vaňková, a dvě Báry, Kyselová a Veselková, o jejichž hlasy pečuje paní učitelka Ivana Veselá. Obě tyto kategorie byly ještě rozděleny do dvou tříd podle věku soutěžících..
Obě paní učitelky dorazily se svými žákyněmi do Mělníka s velkým předstihem, takže holky měly čas se pořádně rozezpívat, dát si něco sladkého proti trémě a vstřebat poslední rady. Já jsem společně s paní učitelkou Adelínou Růžičkovou, která doprovázela obě Báry, dorazila tak akorát, takže jsme klidnou a příjemnou procházkou došly k základní umělecké škole. Naneštěstí jsme zjistily, že soutěž se koná v úplně jiné budově. Ta se samozřejmě nalézala na opačném konci města. Bohužel ani já, ani paní učitelka Růžičková, ač dosud mlády, nejsme příliš zkušenými atletkami, proto jsme do Domu dětí a mládeže doběhly zoufale uřícené a zadýchané.
Nakonec se však ukázalo, že jsme se stresovaly úplně zbytečně. Všude v budově panoval veliký ruch a zmatek, děti pobíhaly po chodbách a kupovaly si zmrzliny, opodál postávaly nervózně si podupávající učitelky, které byly zoufalé, protože nacpat se před soutěží zmrzlinou není pro hlas zrovna to nejlepší. V sále se seskupil chumel organizátorů, kteří zjistili, že se něco stalo s tlumícím pedálem klavíru. Zkoušeli na pedál šlapat z různých úhlů a dlouho se radili, až došli k závěru, že je rozbitý. Korepetitoři tedy musí hrát velmi potichu a nemohou si pedálem dopomáhat. To byla rána hlavně pro paní učitelku Vaňkovou, která si své žákyně doprovázela sama, a která je velkou vyznavačkou tlumícího pedálu. Všechno ale dobře dopadlo a kdyby se rozdávaly ceny korepetitorům, odnesly by si je určitě obě naše paní učitelky. Ještě chvíli trvalo, než se všeobecný chaos uklidnil. Mohlo se začít.
Jako první za naši školu zpívala trošku nastydlá Johanka Zajícová. Zpívala ale tak krásně, až srdce usedalo. Vždyť také získala druhé místo a postoupila do celostátního kola!
Další na řadě byla Nikola Staňková, která překonala trému a zazpívala opravdu výborně. Škoda, že byla v kategorii s mnohem staršími dětmi nebo spíš mládeží. Věkové rozpětí jednotlivých kategorií bylo totiž pět let, za které se dá stihnout obrovské množství práce. Mám - li ale říct pravdu, všechny jsme přesto počítaly s tím, že si Nikolka některou z cen odnese. Proto jsme si také při zpáteční cestě do Klecan na porotu pěkně zanadávaly.
Špatnou náladu zapříčiněnou touto /pro nás/ nespravedlností nám naštěstí zvedla Bára Veselková, která si svým přesvědčivým a uvolněným projevem a krásným plným hlasem, vybojovala čestné uznání s postupem do celostátního kola.
No a Bára Kyselová, ta postoupila do celostátního kola také a získala pro naši školu /a samozřejmě pro sebe/ krásné třetí místo. Zpívala tak, že nám chvílemi běhal mráz po zádech. Báru určitě uslyšíte i Vy, protože je velká trémistka, a proto se budeme snažit, aby vystupovala co nejčastěji. Tím způsobem se snad zbytečného strachu zbaví.
Teď tedy mají holky před sebou účast v celostátním kole, které se už odehraje v Karlových Varech. Budou tam dokonce spát, protože soutěž je rozložená do tří dnů. Snad budou mít čas trošku se ve Varech porozhlédnout.
Jsem moc ráda, že v naší škole máme výborné žáky a nadšené učitele, kteří nás mohou svou prací reprezentovat!
A netýká se to jen zpěvu. Druhou akcí konanou v únoru, bylo okresní kolo soutěže vyhlášené MŠMT, tentokrát pro soubory. V tomto klání naši školu reprezentovaly žákyně paní učitelky Kratochvílové: Zuzka Gulová, Kája Míková a Baruška Totušková. Vás, kteří znáte výsledky práce žáků paní učitelky pochopitelně nepřekvapí, že trio vyhrálo první cenu a dostalo se tak dál, tentokrát do krajského kola. Všechny dívky jsou báječné muzikantky a vzájemná souhra a jistota, se kterou skladby interpretovaly, byla doopravdy na téměř profesionální úrovni. Trio se jistilo ještě tím, že dojímalo porotu. Karolína měla totiž chudinka na noze obrovitou ortézu. Předposlední větu nemyslím samozřejmě vážně. Měla jsem tu možnost být jedním z porotců, tudíž jsem viděla reakce mých kolegů. Názor všech byl jednoznačný. Trio z Klecan musí postoupit. Takováto shoda poroty nebyla vůbec obvyklá, velmi často jsme se o některém ze souborů přeli. O přestávkách jsme popíjeli kávičku pojídali koblihy a ohnivě diskutovali o soutěžících. To se nám to rozhodovalo...
Při posuzování výkonů souborů jsme kladli důraz především na muzikalitu a uvolněnost projevu. Na prvním místě tedy pro nás nebyla důležitá obtížnost hraných kusů, ale celkové vyznění skladeb. Bohužel Vám nic dalšího neprozradím, protože práce poroty by měla zůstat přísně utajena! Možná bych mohla poodhalit ještě jedno tajemství, že jsme si mohli dát do kávy i cukr a mléko. Ale to už je opravdu vše.
Veronika Vitvarová, zástupkyně ředitelky ZUŠ